Jackova sportovní kariéra:

Jack startoval v agility v kategorii LA1, kde se svými 44 cm chodil poctivě překážky o mnoho vyšší ( 60 cm ) a trestné body dostával většinou jen za čas.
2. místo v LA1 + spousta umístění do 10. místa, včetně 2x složená zkouška LA1 na V
zkouška ZOP na 76 bodů ze 100
stopy se 2 lomy
Voříškiáda - ocenění VD

Jacka jsem si vyhléhla  17. listopadu v roce 2000 v útulku Praze Tróji, při příležitosti rozvodu našich rodičů.Chtěla jsem, aby bráška přišel na jiné myšlenky a aby měl kamaráda.Na štěně nebyl čas a tak jsme zvolili útulek, kde si můžete staršího pejska podle doporučení ošetřovatelů vybrat a navíc, kdyby nastal nějaký problém - tak i vrátit.

V Troji jsme vybírali podle fotografií, ale žádný pejsek se nám nelíbil, nebo byl z nějakého důvodu pro nás nevhodný. Paní, která nám pomáhala s výběrem nám doporučila jednoho pejska, kterého jsme již zamítli pro jeho velikost. Na fotce se zdál prostě příliš velký. Jednalo se o křížence NO a paní nás ujistila, že zase tak veliký není - 44 cm. Souhlasili jsme s předvedením pejska.  Když nám ho poprvé zaměstnanci útulku předvedli, nevěřila jsem vlastním očím. Malé, vyhublé, 1,5 roku staré a ustrašené zvířátko, naprosto odevzdané osudu. Po krátké poradě s Láďou a vyplnění hromady formulářů, jsme ovčáčka adoptovali a pojmenovali JACK ( rozparovač :-)  )

Téměř měsíc jsme NAŠEHO pejska krmili 3x denně vařeným masem z výseku s přílohou a hovězími granulemi od Puriny. ( Jáma bezedná, ten náš pejsek ) Poté jsem se odvážila jít s Jackem k veterináři na kompletní prohlídku. MVDr. Macků se zhrozil vyhublým stavem našeho - tehdy už trochu vykrmeného Jacka  a pomohl nám ho rychleji dostat do kondice a z 10 kil brzy přibral na nynějších 25. Aby toho nebylo málo, po dvou letech jsem zjistila, že Jacka před příchodem do útulku porazilo auto a on utrpěl několikanásobnou zlomeninu pánve. V Troji ho vyléčili a mě zatajili závažnost poranění. To ale již prodělal základní výcvik poslušnosti, závodil v agility a "složil" ZOP zkoušku, včetně dvou LA1 na výbornou, získání VD na voříškiádě v Dolanech u Kralup a též ocenění za druhé místo v soutěži šikovnosti. Válet sudy, otevírat dveře, vyhledávat paničce postrácené věci a nosit  mobilní telefon - žádný problém pro Jacka.

 Jeho panická hrůza z lidí nám brzy začala komplikovat život. Lidé se často zastavovali a koukali se, jak ta holka "týrá" psa. Ale nikdy jim nedošlo, že ten uskakující a vzpínající  pes se vlasně bojí jich. Dlouho trvalo, než se naučil jezdit MHD a neutíkat strachem z lidí ze cvičáku. Díky agility, naší trenérce Elišce Drahokoupilové a spoustě párků se to podařilo, ale jen do jisté míry. Chlapů a dětí se bojí stále. 

Od roku 2002 si užívá  zaslouženého sportovního důchodu.

Jack miluje dlouhé procházky za každého počasí a tak chodíme na výlety, dokud mu to zdravotní stav dovoluje a vůbec se mu všemi silami snažím vynahradit to, co mu jeho předešlý majitel odpíral a dávám mu zapomenout na vše zlé, čím teto pes musel dříve projít.

Na prvních 3 fotkách z ledna 2001 je Jack po dvou měsících pobytu u nás. Stále vyhublý, jizva na kyčli stále viditelná a ten ustrašený a úzkostný výraz měl po řadu měsíců, než pochopil, že mu u nás nikdo neublíží.